Centrum pomoci pro nevyléčitelně nemocné, umírající a pro pozůstalé České Budějovice

Pro blízké nevyléčitelně nemocných

Logozpdf

Jihočeské centrum pomoci vzniklo také proto, abychom pomohli Vám všem, kteří právě pečujete o svého nevyléčitelně nemocného blízkého a potřebujete v této těžké situaci pomoci.

A jsme tu i pro Vás, kteří chcete svému blízkému umožnit – i v jeho nemoci – prožít co nejlépe závěr jeho života a doprovázet ho i v jeho posledních chvílích na tomto světě.

I to skutečně můžete svým těžce nemocným splnit, a my všichni, kteří jsme připraveni Vám na této těžké cestě pomoci, Vám k tomu velmi rádi podáme pomocnou ruku. A je nepodstatné, zda chcete o svého blízkého pečovat v domácím prostředí, kde možná využíváte i pomoci některé ze služeb domácí péče, nebo zda uvažujete o profesionální péči kamenného hospice.

Moc dobře víme, že období, které právě prožíváte, je jedno z nejtěžších v životě Vašem, i v životě Vašeho nemocného. Je pro Vás velmi těžké zvládat čím dál tím náročněšjší péči nejen o fyzické potřeby Vašeho blízkého, o potlačování zhoršujících se symptomů (projevů) jeho nemoci, ale možná je pro Vás ještě daleko náročnější toto období zvládnout také psychicky.

Třeba se obáváte (vy i Váš nemocný) spolu hovořit o jeho nemoci, o tom, jak vše všichni zvládnete nebo o tom, co vás čeká, až se jeho život opravdu bude chýlit ke konci. Možná má Váš nemocný něco „na srdci“, co ho trápí víc, než sama nemoc a nechce to z nějakého důvodu „otevírat“ před Vámi. Často to bývají třeba kdysi narušené osobní vztahy, které by nemocný na konci svého života chtěl urovnat, nebo je něco, co by si ještě přál zažít, nebo třeba jen vyřídít své „praktické věci“ – závěť, dědictví… Nebo je pro něj něco velmi důležitého, o čem možná jeho okolí nemá ani tušení. Je pak velmi těžké pro člověka, který ví, že mu už nezbývá mnoho času se se svými myšlenkami a trápeními svěřit svým nejbližším. Byť proto, že jej chce ušetřit smutku, který by svým přáním mohl u svých milovaných probudit.

A i pro takové chvíle jsme připraveni Vám být nablízku, pomoci tam, kde komunikace i mezi těmi nejbližšími z nějakého důvodu najednoiu „vázne“. A věřte, někdy opravdu stačí málo a najednou se velmi uleví Vám i nemocnému. A i v tom Vám nabízíme naše bohaté zkušenosti s mnoha pacienty a jejich rodinami z praxe v hospici, kde právě toto je jeden ze základních úkolů nás, pečujících o pacienty na konci života a o jejich blízké.

Je až neuvěřitelné, jak rozdílné je pak umírání lidí, kteří mají opravdu „klid na duši“ – netrápí je, že mají ještě něco nevyřešeného, nebo že je ještě někdo, s kým se třeba chtěli smířit, ale už to nestihli, – od umírání těch, které v posledních chvílích jejich života ještě něco trápí. A i po smrti se z tváře zemřelého dá velmi často poznat, v jakém duševním stavu na Druhý břeh“ odcházel.

Ale i pro Vás, kteří o své nemocné pečujete, je pro Váš další život neméně důležité, abyste věděli, že jste svému blízkému i v tomto pomohli, a abyste se s ním také pak hezky dokázali rozloučit, i když se Vám to teď možná zdá úplně nemožné. Ale věřte, že pokud se Vám to podaří, tak po čase, až překonáte tu nejtěžší fázi Vaší bolesti, budete mít na poslední čas, který jste strávili s Vaším milovaným, ty nejkrásnější vzpomíky.

A to je také moje velké přání – aby vy všichni, kteří teď procházíte tímto přetěžkým a smutným obdobím, jste vždycky mohli vzpomínat na tyto chvíle s vědomím, že jste pro své milované udělali to nejlepší, co jste mohli a možná – tak jako já – abyste na tuto dobu vzpomínali opravdu hezky. A snad to je také důvod, proč jsme i pro Vás chtěli založit toto jihočeské centrum pomoci a proč i Vám nabízím pomoc svoji i všech svých kolegů.

Snad Vám pomůže i můj vlastní příběh z doby, kdy jsem sama doprovázela svoji maminku na Druhý břeh. A věřte, že je to doba, na kterou opravdu moc ráda vzpomínám a nikdy nepřestanu být vděčná za to, že jsem ji se svou maminkou mohla prožít. Takže jestli máte náladu na čtení, můj příběh, který pak vyšel v novinách, najdete zde.

Nazvala jsem jej přesně tak, jak jsem to už tenktrát opravdu cítila:

I UMÍRÁNÍ MILOVANÉHO ČLOVĚKA MŮŽE BÝT KRÁSNÉ…

Magda Kümmelová, psychosociální poradce


Kéž bychom vždycky dokázali včas říci svým umírajícím:

  • ODPOUŠTÍM TI
  • ODPUSŤ MI
  • DĚKUJI TI 
  • MÁM TĚ RÁD
  • MŮŽEŠ JÍT…

>zpět<