Rozhovor s námi v Deníku – 27.2.2016
Rozhovor si můžete stáhnout zde.
725
Jihočeské centrum pomoci Modrá pomněnka
Centrum pomoci rodinám nevyléčitelně nemocných, umírajících a pozůstalým, a to i po úmrtí nečekaném. Také pomoc rodičům dětí zemřelým před porodem.
Milí přátelé, nastává krásný čas vánoční. Pro mnohé z nás je to ale čas jeden z nejtěžších - pro ty, kteří kvůli své nevyléčitelné nemoci prožívají poslední dny svého života, pro jejich rodiny, a také pro ty, kteří, zvláště v posledním roce, někoho svého blízkého ztratili. A mnozí z nich, právě v této době (ale zdaleka nejen v té), potřebují pomoc od druhých. Pomoc, kterou se jim už jedenáctým rokem snažíme poskytnout i my, v našem Jihočeské centrum pomoci Modrá pomněnka. ![]()
No jo, jenže ani pomáhat lidem v nejtěžších chvílích jejich života bohužel nelze bez peněz. A protože všechny naše služby těmto lidem poskytujeme zdarma (nebo právě proto???), jsme velice vděční za každou pomoc od vás - lidí se srdcem na správném místě, kteří nám také pomáhají pomáhat těm, kteří to tolik potřebují. ![]()
Takže pokud i vy, nebo třeba vaše firma cítíte, že byste nám chtěli v naší službě také jakkoliv pomoci, opravdu moc děkujeme. I proto, že nás jakákoliv vaše podpora vždy ubezpečí v tom, že lidskost a potřeba pomáhat jeden druhému v nás pořád ještě zůstaly...🌷🌷🌷![]()
PS: kdybyste i vy nám chtěli pomoci pomáhat... sbírkový účet: 2701739130 / 2010 (Fio banka). Z celého srdce opravdu děkujeme. 🌷❤️🌷
První (a všechny další) Vánoce bez dětí, které se jich nedožily...📲 Minulý týden mi zavolala žena, která se obrátila na Dlouhou cestu letos na jaře, a se kterou jsem měla možnost osobně se poznat na květnovém rekondičním víkendu. Na víkendu, kde se hodně sdílí, pláče, ale také směje a objímá.![]()
![]()
💜Chtěla si s někým promluvit před prvními Vánoci, které jejich rodina prožije bez milované holčičky. Ta zemřela těsně před koncem roku, a tak ještě loňské Vánoce byla s nimi.![]()
![]()
"Mám strach, jak to bude, jak to zvládneme..."![]()
"Původně jsme chtěli někam odletět, ale pak jsme cestu do zahraničí zrušili, přece ji tu nenecháme samotnou."![]()
"Musíme ty Vánoce udělat pro ty děti."![]()
Poslouchám její oprávněné obavy, strachy a pochybnosti. Ujišťuji jí, že všechno, co si naplánovali (ne)dělat o Vánocích, je správné. ![]()
💜![]()
"Půjdeme za ní na hřbitov."![]()
Plačte tam, jak potřebujete. Doneste dáreček.![]()
"Uděláme společnou procházku."![]()
Držet jako rodina pohromadě je důležité.![]()
"Navštívíme rodinu přítele, jsou veselí a přitom se s námi nebojí plakat."![]()
Je podpůrné setkat se s lidmi, kteří nás za každou cenu nerozveselují a kterým nemusíme říkat HROZNÝ, DĚKUJU ZA OPTÁNÍ, protože otázku Jak se máš? od nich neuslyšíme. ![]()
💜![]()
Zároveň nemusíme plakat dnem i nocí, nemusíme truchlit nonstop a můžeme si dovolit povídání, vyprávění, pousmání nebo i radost.![]()
"Jsem ráda, že zůstaneme doma a prožijeme Vánoce s bolestí, ale po svém."![]()
Vánoce jsou zatěžkávací období, nelze se jim vyhnout, jsou všude okolo. Před bolestí neutečeme. Ujišťuji tuto krásnou ženu, že se rozhodli správně a že tím stejně budou muset projít sami skrz naskrz. ![]()
💜![]()
Vlastně řekla všechno sama. Plán, jak Vánoce zvládnou, co budou kdy dělat, jak mohou zalézt do samoty, když to budou potřebovat, jak být společně a smát se třeba i v slzách, jak dětem připraví dárečky a nebudou se bát před nimi říct, že tu měla být i jejich sestřička a že je všem moc líto, že tu není....![]()
Nepotřebovala rady, doporučení nebo zkušenosti jak to zvládla jiná pozůstalá matka.![]()
Potřebovala to jenom někomu říct.![]()
Všechna rozhodnutí a odpovědi nosíme v sobě. ![]()
Mluvit pomáhá, hodně pomáhá.![]()
Řekněte o svých obavách svému manželovi. Nebo mamince, tátovi, dceři, kamarádce, chápající sousedce. Jiné mamince, která prožívá to samé, sdílení je léčivé.![]()
💜![]()
Když promluvím, setřesu část sevření. Když řeknu nahlas své strachy, ony se zmenší. ![]()
Využívejte toho, že jste poznali na víkendu pro pozůstalé rodiče nebo na svépomocném setkání někoho, kdo ví, co prožíváte. S kým si můžete svobodně poplakat a kde je to vzájemné.![]()
Využívejte trvalého přátelství s kamarádkou, která před vašimi slzami neuhne, vyslechne a nic víc. Neradí, planě nechlácholí, jen nastaví rameno a podá kapesník.![]()
Dýchejte. Dech je důležitý pro zklidnění.![]()
📲![]()
O Vánocích fungují také Linky důvěry, obraťte se na ně, když vás přepadne nekontrolovatelný pocit strachu, samoty, bezmoci.![]()
Modrá linka![]()
Telefonická krizová linka RIAPS![]()
Pražská linka důvěry![]()
Olomoucká linka důvěry![]()
Linka první psychické pomoci![]()
a další linky, které naleznete na webu České asociace pracovišť linek důvěry www.capld.cz/![]()
Dlouhá cesta neprovozuje krizovou linku.![]()
💜![]()
Přejeme vám klid a pokoj.![]()
(Autorka textu: Zdena Volavá)
Na celém světě, vždy druhou prosincovou neděli v 19 hodin místního času lidé zapalují za zemřelé děti svíčky a vytvářejí tak vlnu světla po celé zeměkouli.![]()
![]()
I dnešní den tak spojuje všechny, kteří chtějí uctít památku zesnulých dětí vzpomínkou, modlitbou, plaménkem světla …![]()
![]()
Zveme i Vás k zapálení svíčky za okny vašich domovů za všechny děti, které nestačily zestárnout…
A když jsou dneska ty Dušičky, tak si můžete přečíst o cestě jednoho života, která vedla až k založení našeho Jihočeské centrum pomoci Modrá pomněnka:![]()
![]()
ceskobudejovicky.denik.cz/zpravy_region/magda-kummelova-smrt-pomoc-dobra-duse.html?fbclid=IwY2xja...👉 ceskobudejovicky.denik.cz/zpravy_region/magda-kummelova-smrt-pomoc-dobra-duse.html![]()
![]()
Tahle dáma je neskutečná 💬✨. ![]()
![]()
#ceskobudejovickydenikcz #lidskost #pribehyTahle
Dušičky na Šumavě - krásné čtení...DUŠIČKY NA ŠUMAVĚ....![]()
........„Smrt nás nemůže odtrhnout od těch, které milujeme. Jejich památka zůstává živá v našich srdcích a my se s nimi setkáváme ve vzpomínkách a snech.“ ,........![]()
Modlitba za zemřelé patří k nejstarší křesťanské tradici a zapálení svíčky je symbolikou vztaženou ke vzpomínce a věčnému životu. „Vzpomínáme na naše blízké a v duchu se ptáme, jaké svědectví nám zanechali.....“ ![]()
Je to příležitost zastavit se a přemýšlet o svém životě v souvislosti s jeho konečností. Je to příležitost uctít svůj rod a to, že na světě jsme jen díky našim předkům. Oni by bez nás žili, my bez nich ne. Je to příležitost jim poděkovat a zavzpomínat na ně. A pokud je ještě něco, co jsme jim neodpustili, je tento čas také příležitostí k odpuštění a smíření. Pokud to k hrobům svých příbuzných máme daleko nebo ani nevíme, kde leží, můžeme jim zapálit svíčku doma a u toho na ně zavzpomínat, či jim poděkovat. ![]()
![]()
Na Dušičky![]()
Když někdo umřel a dávají ho spát![]()
tam dolů do země v té rakvi napořád,![]()
je vlídné úsloví, útěšné jak sám čas:![]()
"My všichni na Dušičky přijdeme k Tobě zas!"![]()
![]()
Kdyby tak vskutku všichni, kdo oplakali jej,![]()
sem přišli k jeho rovu za rok děj se co děj,![]()
pak na věncích, co sem nesou, byť živ byl jeden květ,![]()
i v černé tmě tam dole smí víra rozpučet.![]()
![]()
To z domova když má někdo navždycky odejít,![]()
zaživa vše tu ztratit, jen ze vzpomínek žít,![]()
putovat bez útěchy tak světem sem a tam:![]()
není to víc jako by navěky umřel nám?![]()
![]()
Náhrobní kámen sám sobě, sám sobě těžký žal![]()
opatří si a jménu vlastnímu zajít dal.![]()
Poutník tak do noci mizí i přátelům jak sen,![]()
jak píseň a s ní ten sirý dušičkový den.![]()
![]()
Po svatém Havlu jsou ještě jasné noci nad horským lesem. Na Dušičky však nebi vypadne světlo z rukou. Nato rozhodí zima do strání bílý plášť dlouhé samoty. Druhého listopadu se u nás slaví Dušičky neboli svátek všech mrtvých. Ten měl svoji obdobu už v dávných dobách Keltů, kteří věřili, že právě v tomto období dochází k magickému prolínání světů živých s mrtvými. Co vlastně znamenají některé tradice a zvyky, které máme s Dušičkami spojené? ![]()
Předchůdcem Dušiček byl starokeltský svátek Samhain. Ten se slavil jako začátek nového roku a byl vnímán jako doba, kdy se stírá hranice mezi světem živých a mrtvých. Věřilo se, že se duše zesnulých v tento čas vracejí na zemský povrch a živí zase mohou navštívit podsvětí. Křesťanský svátek Dušičky naše předky posvátně uctívá a věřícím taky připomíná existenci posmrtného života. I když Češi patří mezi nejvíce ateistický národ v Evropě, o dušičkách se pravidelně scházejí s rodinou u hrobů svých předků, aby společně zavzpomínali a uctili jejich památku. Na hrobech zapalují svíčky, které mají symbolicky očistit jejich duše a pomoci jim smířit se s Bohem. Právě v období Dušiček mají hřbitovy magickou atmosféru. Dříve se ale lidé za hřbitovní zdi neodvážili chodit po setmění, protože věřili, že se nad hroby schází temné duše z očistce, které si chtějí odpočinout od útrap. Hospodáři ten večer plnili lampu máslem místo olejem, aby si zbloudilé duše mohly ošetřit své popáleniny. A blízcí zemřelých ten večer dávali za okna studené mléko, aby se jím duše mohly zchladit.![]()
Nejtypičtější květinou, která se o Dušičkách nosí na hrob, je chryzantéma neboli listopadka. Říká se jí taky dušička a symbolizuje ochranu proti zlu a špatným silám. Její výhodou je, že květe až do prvních mrazů. Pozor, květiny na hrobech by neměly být umělé. Protože jen živé květy připomínají víru, že smrtí všechno nekončí. Kromě květin přinášíme na hroby svých blízkých taky věnce – i ty mají symbolický význam, a to nikdy nekončící koloběh života. Zelená barva jehličnanů přitom znamená naději na další život a uchování vzpomínek. Na věnce lidé kdysi dávali ozdoby, které měli jejich blízcí rádi, třeba v podobě sušených jablíček, makovic nebo podzimních plodů. ![]()
V našem kraji se na Dušičky odnepaměti peklo speciální pečivo, každá oblast měla to svoje. Peklo se hlavně drobné sladké pečivo pro pocestné, kterým se obdarovali i žebráci u kostelů. Ještě na počátku 20. století bylo zvykem chodit během těchto svátků koledovat. Říkalo se tomu „chodit po rohlíkách“, neboť koledníci dostávali právě převážně pečivo. Šlo nejen o velké rohlíky sypané mákem, ale i různé bochánky, housky, věnečky a také pečivo připomínající zkřížené kosti, kterým se říkalo „kosti všesvatých“. Oblíbené bylo i dušičkové pečivo, přímo nazvané „dušičky“ - mělo tvar věnečku nebo kroužku a plnilo se obvykle povidly, mákem nebo tvarohem.![]()
Věřilo se, že o dušičkové půlnoci mají duchové bohoslužbu. Na Šumavě se vyprávělo o kmotře, která se o dušičkové noci probudila a protože měsíc tu noc svítil velmi jasně, myslela si, že je již ráno. Oblékla se a spěchala do hřbitovní kaple. Kaple byla plná a u oltáře stál kněz. Kmotra se styděla, že přichází na bohoslužbu pozdě a tak se rychle posadila a sklopila oči. Po chvilce je zdvihla a rozhlédla se kolem sebe. Viděla mnoho lidí, kteří jí byli povědomí. Vzpomínala, odkud je zná, když vtom si uvědomila, že to jsou všechno sousedé, kteří jsou již po smrti. Vtom do ní šťouchla její nedávno zemřelá sousedka a řekla jí, že je na mši duchů a že duchové živého člověka po skončení mše roztrhají na kousky. Poradila jí, aby si svlékla kožíšek a rychle odešla. Kmotra poslechla a ráno, poté co se o zážitku z předešlé noci svěřila sousedům, se všichni vypravili do kapličky, kde nalezli kožíšek roztrhaný na malé kousíčky.![]()
Zdroj Na Dušičky Budweiser Zeitung, 1928, č. 85, s. 4 Paul Messner autor překladů a českých textů Jan Mareš, elektronická verze Ivo Kareš Jihočeská vědecká knihovna v Českých Budějovicích, Dušičky - čas symbolického prolínání světa živých a mrtvých
